Aktuality
- Podrobnosti
Generální finanční ředitelství aktualizovalo informaci, co považuje za závazné porušení povinností plátce a za jakých podmínek rozhodne o jeho nespolehlivosti.
Dodatkem č. 2 změnilo Generální finanční ředitelství dokument „Informace GFŘ k aplikaci § 106a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (nespolehlivý plátce) a souvisejících ustanovení“. Ta popisuje podmínky pro institut nespolehlivého plátce a navazující ručení za nespolehlivého plátce.
Oproti původní informaci obsahuje nové znění zejména následující změny a doplnění:
1. Za závažná porušení plnění povinností plátce pro účely aplikace institutu nespolehlivého plátce se považují situace, kdy:
a) U plátce je po dobu nejméně tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích evidován kumulativní nedoplatek na DPH ve výši minimálně 500 tis. Kč (původně 10 mil. Kč) bez příslušenství daně. Rozhodující pro posouzení je splatnost nebo náhradní splatnost daně. Pokud splatnost nastane před 1.10.2014, posuzuje se rozhodná výše kumulativního nedoplatku podle původního znění informace (10 mil. Kč). Pokud splatnost nastane počínaje 1.10.2014, posuzuje se rozhodná výše kumulativního nedoplatku podle nového znění informace (500 tis. Kč).
b) Nově se za závažné porušení zákonem stanovených povinností rozumí takové porušení, které mělo opakovaně za následek vyměření daně podle pomůcek nebo doměření daně podle pomůcek oproti poslední známé dani. Opakovaností se rozumí, pokud tato situace nastala alespoň za dvě zdaňovací období z šesti po sobě jdoucích zdaňovacích obdobích. Při rozhodování o nespolehlivosti plátce lze přihlížet k porušením plnění povinností nastalým v řízeních nebo v souvislosti s řízeními, která byla zahájena po 1. 1. 2013, kde rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek bylo vydáno po 1. 10. 2014.
c) Nově se plátce může stát nespolehlivým, pokud plátce neposkytuje požadovanou součinnost, tj. nereaguje řádně na výzvu nebo výzvy správce daně nebo nepředloží bez řádného odůvodnění požadované údaje nezbytné pro řádnou správu daně. Při rozhodování o nespolehlivosti plátce lze v tomto případě přihlížet výhradně k porušení plnění povinností resp. neposkytnutí požadované součinnosti nastalému po 1. 10. 2014.
d) Nově se plátce může stát nespolehlivým, pokud plátce závažně ztěžuje nebo ztěžoval, maří nebo mařil správu daně tím, že opakovaně, ani ve lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě nebo náhradní lhůtě stanovené přímo zákonem, nepodal daňové přiznání nebo hlášení nebo výpis z evidence pro daňové účely. Za naplnění opakovanosti se v tomto případě považuje, pokud tato situace nastala alespoň 2x v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Opět lze přihlížet až k případům, kdy konec lhůty marně uplynul 1. 10. 2014.
e) Nově se plátce může stát nespolehlivým, pokud plátce uvedl nepravdivé nebo neúplné informace k registraci k DPH, které jsou nezbytné pro řádnou správu daně. K ohrožení veřejného zájmu zejména dochází, pokud plátce nedoplnil, a to ani ve lhůtě stanovené správcem daně, neopravil již neplatný nebo uvedl nepravdivý nebo jinak nereálný registrační údaj týkající se skutečného sídla. Při rozhodování o nespolehlivosti plátce lze v tomto případě přihlížet výhradně k porušení plnění povinnosti nastalému po 1. 1. 2015.
2. Obchodování s plátcem, o kterém bylo rozhodnuto, že je nespolehlivým, s sebou tedy nese riziko ručení, potažmo povinnost uhradit nespolehlivým plátcem nezaplacenou daň.
Zdroj: Verlag Dashöfer
- Podrobnosti
Ministerstvo financí připravuje novelu zákona o DPH, kterou se mají upravit ustanovení týkající se sazby daně výstavby a dokončené stavby pro bydlení nebo sociální bydlení.
V oblasti stavebnictví má být použita současná sazba daně 15 %, nově označená snížená sazba daně.
Má dojít k jednoznačnému rozdělení, kdy § 48 řeší uplatnění sazby daně u stavebních nebo montážních prací provedených na dokončené stavbě (přístavby, nástavby, rekonstrukce, opravy), § 48a řeší uplatnění sazby daně u stavebních nebo montážních prací provedených v souvislosti s novou výstavbou stavby pro sociální bydlení a dodání stavby pro sociální bydlení.
V souladu s novým občanským zákoníkem je definována stavba, která byla podle dosavadních předpisů příslušenstvím bytového nebo rodinného domu. Nově je tato stavba definována za pomoci definice pozemku, který tvoří funkční celek se stavbou spojenou se zemí pevným základem (například oplocení, studna, garáž; nejde o inženýrskou síť, která je ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku). Jde o zastavěný pozemek přiléhající ke stavbě. U tohoto pozemku se vždy uplatní stejná sazba daně jako u stavby, se kterou tento pozemek tvoří funkční celek.
Byt byl nahrazen pojmem „obytný prostor“, ale nemělo by docházet k věcné změně. K obdobným změnám dochází i u jiných pojmů. Obdobně je tomu též u některých dalších definic (záměrem zákonodárce podle důvodové zprávy je, aby nedocházelo k věcné změně). Má dojít ke změně stanovení výpočtu podlahové plochy obytného prostoru. Nově se do podlahové plochy bytu (obytného prostoru) započítává podlahová plocha, která je zastavěna vnitřními stěnami. Podle nové právní úpravy zákona o DPH se podlahová plocha místnosti, která je užívána s obytným prostorem a nachází se ve stejné stavbě jako tento obytný prostor (podlahová plocha sklepa a komory), nezahrne do výpočtu podlahové plochy obytného prostoru. To může mít vliv na určení stavby pro sociální bydlení, a tím i sazby daně.
Snížená sazba daně 15 % se má uplatnit u dodání nových staveb pro sociální bydlení, u pozemku, jehož součástí je pouze stavba pro sociální bydlení (stejný vlastník pozemku a stavby pro sociální bydlení), u práva stavby, jehož součástí je pouze stavba pro sociální bydlení, a dále u dodání jednotky, která zahrnuje pouze obytný prostor pro sociální bydlení. Návrh je teprve ve stádiu příprav a může ještě zaznamenat změny.
Zdroj: Verlag Dashöfer
- Podrobnosti
Podíl zaměstnavatelů, kteří mají problémy s obsazením volných pracovních míst kvůli nedostatku vhodných kandidátů, letos celosvětově, v Evropě i v Česku stoupl. Nejtěžší je najít řemeslníky, vyplývá z průzkumu společnosti ManpowerGroup mezi 37.000 zaměstnavateli ve 42 zemích světa.
Nejhorší výsledky vykazuje stejně jako minulý a předminulý rok Japonsko s 81 procenty a Peru se 67 procenty. Nejlepší je Irsko se dvěma procenty a Španělsko se třemi procenty. Demografický vývoj podle ní navíc vede k tomu, že aktivní populace ve vyspělých zemích se zmenšuje. Lidí je tak na trhu práce stále méně a ti mají stále více nevhodnou kvalifikaci a dovednost.
Na trhu chybí především lidé s technickým vzděláním. Řemeslníci, technici, mechanici, obchodníci a pracovníci informačních technologií se již tradičně dostávají do první desítky žebříčku pozic, na které firmy nejhůře hledají vhodné kandidáty.
Seznam nejhůře obsaditelných pozice v ČR v roce 2014:
1. řemeslník
2. inženýr
3. účetní a finanční pozice
4. dělník
5. obchodní zástupce
6. projektový manažer
7. technik
8. uklízečky a hospodyně
9. management
10. IT pracovník
Zdroj: ČTK, Verlag Dashöfer
- Podrobnosti
S ohledem na blížící se konec přechodného období pro úpravu odměňování členů statutárního orgánu, který byl stanoven § 777 odst. 3 zákona č. 90/2012, o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „ZOK“) do 30. června 2014, není od věci zopakovat nejdůležitější zásady odměňování členů statutárních orgánů s ohledem na jejich účast v systému sociálního zabezpečení, resp pojištění.
Z pohledu účasti člena statutárního orgánu je možno říci, že na rozdíl od rekodifikace soukromého práva zavedené do českého právního řádu s účinnosti od 1. 1. 2014, nedošlo v oblasti práva sociálního zabezpečení k větším legislativním změnám. Zákonem předepsaná výše odvodů na pojistné u členů statutárního orgánu je srovnatelná s úpravou odvodů na pojistném u zaměstnanců. Některé instituty sociálního zabezpečení však mají ve svém důsledku odlišný dopad na jejich praktické využití.
Účast na sociálním pojištění členů statutárního orgánu je založena automaticky ze zákona, když zákon o pojistném na sociální zabezpečení, zák. č. 589/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 3 bodě 14, že se členové statutárních orgánů považují pro účely tohoto zákona za zaměstnance. Obdobným způsobem je založena i účast členů statutárního orgánu v systému veřejného zdravotního pojištění.
Nejvýraznější jsou praktické dopady na status zaměstnance ve srovnání s členy statutárního orgánu v případě výplaty nemocenského za dobu dočasné pracovní neschopnosti.
Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným, bude vyplácena po uplynutí karenční doby ze strany zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku (4. - 14. den), následně převezme tuto povinnost ČSSZ, která zaměstnanci bude počínaje 15. dnem jeho nemoci poskytovat peněžitou dávku nemocenského pojištění, tzv. nemocenské. Pro srovnání uveďme příklad na jednateli, který byl uznán jako dočasně práce neschopný. Jednateli bude v takovém případě poskytována až dávka nemocenského ze strany ČSSZ (od 15. dne jeho pracovní neschopnosti). Z praktického hlediska se tedy nabízí následující řešení, jak úpravu nastavit tak, aby byla pro členy statutárních orgánů příznivější.
Ust. § 59 odst. 1 ZOK umožňuje podřídit smlouvu o výkonu funkce (dále jen „smlouva“), i jiné právní úpravě než úpravě obsažené v ZOK, či subsidiárně v občanském zákoníku, proto by bylo možné ve smlouvě výslovně stanovit, že se např. režim práce dočasně neschopného podřizuje příslušné úpravě zákoníku práce, nebo by bylo možno výslovně ve smlouvě vyjádřit, že pokud je doba, kdy je člen statutárního orgánu uznán za práce dočasně neschopného náleží mu odměna v určité výši, dále by bylo možno nastavit například i poměrné snižování odměny v závislosti na délce trvání pracovní neschopnosti.
Pokud je výkon funkce člena statutárního orgánu bezplatný, není založena povinná účast v systému sociálního zabezpečení. Hranicí pro povinný odvod na sociální pojištění je částka ve výši 2.500 Kč měsíčně (tzv. zaměstnání malého rozsahu). Pokud chce být člen statutárního orgánu účasten systému sociálního pojištění, je jeho účast dobrovolná (lze předpokládat, že si ji v takovém případě zajišťuje sám). Samozřejmě záleží opět na výslovné úpravě smlouvy, v níž může být stanoveno, že společnost za člena statutárního orgánu odvádí odvody na sociální pojistné, vhodné je rovněž uvést v jaké výši (jako u zaměstnanců, nebo jako v případě dobrovolných pojištěnců).
Odlišná situace u bezplatného výkonu funkce nastává v případě odvodů na zdravotní pojištění, které je odváděno bez ohledu na výši příjmu pojištěnce (účast na pojištění je založena ze zákona). I v tomto případě je vhodné uvést výslovnou úpravu způsobu provádění těchto odvodů ve smlouvě (zejména s ohledem na výši částky, z níž je odvod realizován, obvykle se v praxi vychází z částky 8.500,- Kč odpovídající minimálnímu vyměřovacímu základu), a to především s ohledem na související daňové aspekty odměňování členů statutárních orgánů.
Zdroj: Eva Kratochvílová (Švehlík & Mikuláš advokáti)