K prvnímu červenci 2013 nabyla účinnosti důležitá novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, která si klade za cíl zlepšení postavení věřitele, zejména s ohledem na platební morálku obchodních společností.
Novela stanoví dobu splatnosti ceny za dodávky zboží jednotně, a to 30 dní, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU, ze dne 16. února 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen "Směrnice"), jak pro veřejný, tak pro soukromý sektor.
Cenu za dodávku zboží nebo služeb ve vztazích mezi podnikateli je dlužník povinen zaplatit do 30 dnů od dodání zboží nebo ode dne doručení faktury. Tuto dobu lze dohodou stran prodloužit na více než 60 dnů pouze v případě, že to vůči věřiteli nebude hrubě nespravedlivé. Při výkladu termínu "hrubá nepsravedlnost" je pak nutné vycházet z článku 7 odst. 1-3 Směrnice, dle kterého je třeba zhodnotit okolnosti případu spočívající v hrubém porušení poctivých obchodních zvyklostí v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním, v povaze zboží či v objektivních důvodech odchýlení se od zákonem stanovené doby splatnosti.
Pokud je dlužníkem veřejný zadavatel, dobu splatnosti delší než 30 dnů je možné sjednat pouze tehdy, je-li odůvodněno povahou závazku, přičemž zároveň den doručení faktury nesmí být předmětem smluvního ujednání. Taková doba splatnosti však nesmí přesáhnout 60 dnů. Pravidla pro veřejného zadavatele se vztahují také na subdodavatele a jeho věřitele.
Další změnou Novely, jejíž cílem je chránit věřitele, je stanovení nevyvratitelné právní domněnky, že dohoda vylučující úrok z prodlení je hrubě nespravedlivá. Následkem takové dohody by byla její neplatnost. Takto obchodní zákoník chrání zejména věřitele, který při uzavírání smlouvy vystupuje v pozici slabšího hráče.
Zcela nově obchodní zákoník výslovně upravuje zákonný nárok věřitele na náhradu nákladů souvisejících s uplatněním každé jednotlivé pohledávky, a to i v případě, že zároveň požaduje úrok z prodlení. Nárok na náhradu nákladů má věřitel v případě, že se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu veřejnému zadavateli. Minimální výše těchto nákladů je stanovena v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a činí 1 200 Kč.
V této souvislosti obchodní zákoník konstruuje vyvratitelnou domněnku, že dohoda, která vylučuje náhradů nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je hrubě nespravedlivá, a tedy neplatná. Vzhledem k tomu, že se jedná o vyvratitelnou domněnku, je možné v konkrétním případě prokázat opak.
Zdroj: http://www.businessinfo.cz